kaktus – UKÁZKOVÝ DOMOV

Pokud můj blog sledujete pravidelně, možná si ještě vzpomenete na ten úplně první, nazvaný Květiny – část první. Slíbila jsem Vám v něm celý seriál a nedávno jsem si s hrůzou uvědomila, kolik času od té doby uplynulo a o kytkách zde nepadlo ani slovo. Dobrá. Tak tedy Květiny – část druhá.

Kolik máte doma kytek?

Domov je živý organismus. Žijete v něm vy, případně děti, další příbuzní, domácí zvířata, ale všechny tyto bytosti se pohybují a dochází k situacím, kdy se v prostoru ocitnete zcela sami. Ale i květiny jsou živé a věřte, že jejich přítomnost budete pozitivně vnímat. Navíc zelená barva květin se hodí ke všemu. Vždy však dbejte na to, abyste vybrali vhodné květiny, které budou neustále v perfektní kondici (nejde-li to jinak, mohou být i umělé) a aby zdobily – byt není skleník ani laboratoř!

Nekupujte květiny v supermarketu, ale zajděte raději do květinářství nebo zahradnictví a požádejte prodavače, aby Vám vybral takové druhy, které jsou nenáročné na údržbu a pro které máte doma optimální podmínky. Na okno na přímé světlo se hodí jiné květiny než do koutku vedle sedačky, kam dopadá jen světlo nepřímé. Bylinky si nejspíš nebudete pořizovat do ložnice a palmu nebo kaktusy nedáte do dětského pokoje, že? Roli hraje i teplota a vlhkost. Dobré je také si uvědomit, jak často jste schopni květiny zalévat, zda je dokážete jednou za čas přesadit a kdo s Vámi doma žije. Domácí zvířata totiž ráda kytky okusují nebo jim hrabou v květináčích. Nezapomeňte se zeptat, jak o rostliny pečovat. Dáte-li si tu práci při výběru, budou Vám květiny doma dělat dlouho nejen parádu, ale i potěšení.
Pozor! Není nic horšího než pohled na rostlinu, které se nedaří. Květině dejte šanci se vzpamatovat na nějakém vhodnějším místě, třeba jí jen chybí více světla nebo potřebuje chladnější prostředí, ale pokud se ani tam její stav nezlepší, nelitujte a s květinou se rozlučte – přestože je (nebo doposud byla) živá, nejde o domácího mazlíčka. Květina má domácnost zdobit! S tím také souvisí vhodné obaly na květináče – měly by vždy materiálově i barevně korespondovat s interiérem.

Řezané květiny jsou krásné, ale dlouho nevydrží. V naší zemi není příliš obvyklé koupit si řezanou kytici jen tak, třeba v rámci nákupu potravin, jak je to běžné například ve Francii, Holandsku, apod. U nás se v domácnostech objevují spíše květiny darované, u kterých hrozí to, že se nám svou barvou, tvarem nebo velikostí do interiéru nehodí. Proto si zvlášťe u těchto kytic dávejte záležet na výběru vhodného umístění a také vázy. Řezaná květina bude celkem vždy vypadat dobře jako ústřední dekorativní prvek stolu (jídelního nebo konferenčního). Naopak řezané květiny není vhodné vkládat na police mezi knihy, vedle HiFi zařízení, na lednici, atd. Kytici vždy umístěte tak, aby měla kolem sebe dostatek místa a o svou krásu se nemusela dělit s jinými předměty. Myslete vždy na to, že vázaná květina je klenot (diamant), který potřebuje vhodnou vázu (prsten) a prostor, ve kterém vynikne (sametový polštářek). V domácnosti byste měli mít vždy alespoň 3 vázy různých velikostí. Opět platí pravidlo, že ve chvíli, kdy květina přestává zdobit, nemá v našem domově co pohledávat.

Nezapomeňte ani na vnější okna, balkón a terasu. Venkovní květiny jsou méně náročné na údržbu a protože jsou obvykle kvetoucí, dokážou i z nudného betonového kouta vykouzlit zázraky.

Suché a umělé květiny jsou takové téma na samostatnou kapitolu. Osobně ani jednu skupinu zcela nemiluji, ale ani nevylučuji. Podaří-li se Vám v předsíni bez oken udržet v kondici jakoukoliv květinu, máte můj obdiv. Já tento problém řeším právě umělými květinami, které lze dnes již snadno sehnat v prvotřídní kvalitě a od živých je rozpoznáte jen ztěžka.

Když se koukám na fotku nějakého ukázkového interiéru a něco mi na něm nesedí, je to obvykle absence kytek. Rozhodnete-li se proto při proměně Vašho domova pro můj Ukázkový domov, buďte si stoprocentně jisti, že toto téma otevřeme.

Mějte se ukázkově,

Pavlína

Vánoční kaktus

Tento příspěvek je označen, jako první část, protože nevím, jak pro Vás, ale pro mne jsou květiny naprosto zásadní součástí útulného interiéru. Ale vlastně i exteriéru. A to jak živé, tak pozor – i umělé! Tématu umělých květin se hodlám věnovat však v samostatném příspěvku někdy jindy.
Nehodlám zde odborně rozebírat jejich dekorativní funkci. Podělím se s Vámi však o svou osobní zkušenost.

Já květiny miluju. Když mám čas, ráda o ně pečuji. Čas mám však jen někdy a nepravidelně, tudíž květiny v mém domově mají svá šťastná období a bohužel i období, kdy jich i několik najednou putuje i s květináčem do popelnice. Vždy, když doba strádání pomine, vypravím se na velký nákup a zásobu zelené doplním.
Existují však rostliny, které v mé domácnosti přežily naprosto všechno a někdy mám pocit, že i kdybych jim ustřihla stonky v úrovni květináče, okamžitě jim vyrazí nové, a kdybych je snad vyhodila, doplazí se k nám domů zpátky.

Jednou z nich je Vánoční kaktus neboli Schlumbergera. Znáte ho? To je prostě nesmrtelná květina. Nejednou jsem o něm slyšela, že ho někdo zdědil po babičce. I já k němu kdysi přistupovala s předsudkem, že jde o nemoderní květinu, a představou, že to jsou taková divná zelená chapadla, která visí v zatuchlém pokoji vybaveném nábytkem z třicátých let.

Asi před sedmi lety jsem si vzala k nákupu někde v supermarketu už před pokladnou malý kalíšek s roztomilou malinkou květinkou, která byla obalená červenými kvítky. Bylo to před Vánocemi, barva se mi hodila jako dekorace a cena byla někde na úrovni jedné lahve Coly, která má v tomto období vždy tak silnou reklamní kampaň, že bych i já nejradši podlehla, problém je v tom, že Colu prostě nepiju. Usoudila jsem, že květinku Vánočního kaktusu nechám, aby zdobila mé okno v období Vánoc, a až odkvete, umístím ho na nějaké nenápadné místo, dokud nezajde – já totiž živou a zdravou květinu nedokážu vyhodit… Tak se také stalo, až na to, že kaktus ne a ne zajít. V létě mu dokonce narostly nové články, přežil období naprostého sucha v době naší dovolené a období pod vodou, kdy ho v čase mé nepřítomnosti hojně zaléval můj manžel, který má vždy obavu, že nesplní svou úlohu slaměného vdovce, pokud mi „uschnou kytky“.
Těsně před dalšími Vánocemi vykvetl znovu. A ještě krásněji! To už ho začaly obdivovat i moje návštěvy a kaktusu se dostalo reprezentativnějšího místa. Když v tom stejném období začal kvést podruhé ještě před Velikonocemi, říkala jsem si, že tentokrát ze sebe vydal maximum a v létě půjde stoprocentně do popelnice.

Jistě už tušíte, kam tím mířím. Můj Vánoční kaktus za ta léta v mé domácnosti vyrostl v relativně velkou rostlinu, přežil několik rekonstrukcí a s tím souvisejících nánosů malty, malby i prachu a čistících prostředků. Zažil místa u stropu, téměř bez zálivky, temné a vlhké kouty koupelny, nebezpečné zóny dosahu našeho psa i dětí…
Poslední dva roky ho už hýčkám, protože si to zaslouží. Má své stálé slunné místo na okně a když přijde jeho doba, vystavím ho na nejlepším místě v obývacím pokoji, aby ho mohl obdivovat každý. Perfektně zahajuje sezónu vánočních dekorací a nejednou se stalo, že mi v návalu práce a jiné činnosti připomněl, že Vánoce se blíží.
Letos už se pomalu blíží Velikonoce a kaktus začal podruhé kvést, jak je jeho zvykem. Mým zvykem se stalo ho vždy v době květu vyfotit. Tady ho tedy máte!