Štítek: květy

 

Vánoční kaktus

Tento příspěvek je označen, jako první část, protože nevím, jak pro Vás, ale pro mne jsou květiny naprosto zásadní součástí útulného interiéru. Ale vlastně i exteriéru. A to jak živé, tak pozor – i umělé! Tématu umělých květin se hodlám věnovat však v samostatném příspěvku někdy jindy.
Nehodlám zde odborně rozebírat jejich dekorativní funkci. Podělím se s Vámi však o svou osobní zkušenost.

Já květiny miluju. Když mám čas, ráda o ně pečuji. Čas mám však jen někdy a nepravidelně, tudíž květiny v mém domově mají svá šťastná období a bohužel i období, kdy jich i několik najednou putuje i s květináčem do popelnice. Vždy, když doba strádání pomine, vypravím se na velký nákup a zásobu zelené doplním.
Existují však rostliny, které v mé domácnosti přežily naprosto všechno a někdy mám pocit, že i kdybych jim ustřihla stonky v úrovni květináče, okamžitě jim vyrazí nové, a kdybych je snad vyhodila, doplazí se k nám domů zpátky.

Jednou z nich je Vánoční kaktus neboli Schlumbergera. Znáte ho? To je prostě nesmrtelná květina. Nejednou jsem o něm slyšela, že ho někdo zdědil po babičce. I já k němu kdysi přistupovala s předsudkem, že jde o nemoderní květinu, a představou, že to jsou taková divná zelená chapadla, která visí v zatuchlém pokoji vybaveném nábytkem z třicátých let.

Asi před sedmi lety jsem si vzala k nákupu někde v supermarketu už před pokladnou malý kalíšek s roztomilou malinkou květinkou, která byla obalená červenými kvítky. Bylo to před Vánocemi, barva se mi hodila jako dekorace a cena byla někde na úrovni jedné lahve Coly, která má v tomto období vždy tak silnou reklamní kampaň, že bych i já nejradši podlehla, problém je v tom, že Colu prostě nepiju. Usoudila jsem, že květinku Vánočního kaktusu nechám, aby zdobila mé okno v období Vánoc, a až odkvete, umístím ho na nějaké nenápadné místo, dokud nezajde – já totiž živou a zdravou květinu nedokážu vyhodit… Tak se také stalo, až na to, že kaktus ne a ne zajít. V létě mu dokonce narostly nové články, přežil období naprostého sucha v době naší dovolené a období pod vodou, kdy ho v čase mé nepřítomnosti hojně zaléval můj manžel, který má vždy obavu, že nesplní svou úlohu slaměného vdovce, pokud mi „uschnou kytky“.
Těsně před dalšími Vánocemi vykvetl znovu. A ještě krásněji! To už ho začaly obdivovat i moje návštěvy a kaktusu se dostalo reprezentativnějšího místa. Když v tom stejném období začal kvést podruhé ještě před Velikonocemi, říkala jsem si, že tentokrát ze sebe vydal maximum a v létě půjde stoprocentně do popelnice.

Jistě už tušíte, kam tím mířím. Můj Vánoční kaktus za ta léta v mé domácnosti vyrostl v relativně velkou rostlinu, přežil několik rekonstrukcí a s tím souvisejících nánosů malty, malby i prachu a čistících prostředků. Zažil místa u stropu, téměř bez zálivky, temné a vlhké kouty koupelny, nebezpečné zóny dosahu našeho psa i dětí…
Poslední dva roky ho už hýčkám, protože si to zaslouží. Má své stálé slunné místo na okně a když přijde jeho doba, vystavím ho na nejlepším místě v obývacím pokoji, aby ho mohl obdivovat každý. Perfektně zahajuje sezónu vánočních dekorací a nejednou se stalo, že mi v návalu práce a jiné činnosti připomněl, že Vánoce se blíží.
Letos už se pomalu blíží Velikonoce a kaktus začal podruhé kvést, jak je jeho zvykem. Mým zvykem se stalo ho vždy v době květu vyfotit. Tady ho tedy máte!