PRONAJMUTO BĚHEM TÝDNE
Povím vám dnes příběh, který se skutečně stal. Povím vám ho bez nadsázky a bez příkras. Povím vám příběh s krásným koncem, plný napětí, zábavy a nečekaných zvratů. Připravte se, právě začíná.
11. března 2014
Dopoledne se na Facebooku objevuje příspěvek mé kamádky Aleny, která se jeho prostřednictvím snaží pronajmout stylový byt na Vinohradech v krásném domě z první republiky. Ten byt znám z vyprávění. Nejednou jsme nad ním spolu vášnivě diskutovaly o Home Stagingu. Čistě ze zvědavosti se na inzerát podívám. Fííha! Moc pěkné fotky, decentní a vkusné vybavení, přijatelná cena. Škoda, že tam chybí dekorace. Mmmm… jako zájemci by mi trochu vadily ty staré krémové dveře, na ty by šla usmlouvat sleva.
Večer mi přiletí zpráva:
„Pájo, ze dne na den mi odchází letitý nájemník, potřebovala bych nějaký šikovný novější fotky toho bytu, ale bohužel tam samozřejmě má stále své věci…“
12. března 2014
Pochopitelně následoval rozhovor o ceně a realizaci, na kterou spěchá. Ráda by byt pronajala rychle a bez prodlevy. V bytě jsou už zrenovované ty staré dveře a prázdný byt se nabízí hůř, v tom se shodujeme. Jenomže ono to není jenom tak.
Alena: „To co je na fotkách už tam dávno není (nábytek). Je tam naopak nábytek toho nájemníka.“
Aha. To by bylo asi před focením dobré nejdřív vidět. Dobře, zítra toho mám sice víc, ale shodneme se na hodině, kdy se tam sejdeme a naplánujeme další postup.
Jsem trochu nervózní, nemám ráda překvapení.
13. března 2014
Moje obavy se naplnily. Byt je sice vybavený krásným designovým nábytkem, ale všude kolem jsou milióny, ne, stamilióny drobných osobních věcí, suvenýrů, sportovního náčiní, prádla, techniky a tedy i drátů,… Uf, tak teď už i Alena uznává, že k focení ukázkových fotek by to chtělo přece jen nějakou tu přípravu. A hlavně spolupráci podnájemníka (ten tam nebyl). Škoda. Fotky Aleně ráda udělám za kamarádskou hubičku, ale takový úklid? To už je džob a rozhodně ne na hodinku a ten už by něco stál. To se na pronájem nevyplatí.
16. března 2014
Alena: „Pájo, kdyby se podařilo Petra přimět k deratizaci pokojíků, měla bys čas ve čt dopo? Ještě vůbec nevím, co odpoví on, ptám se předběžně.“
17. března 2014
No páni, ona ho fakticky snad ukacala! Tak jo. Ve čtvrtek začíná veletrh, ale dopoledne to snad nějak vymyslím. To zas bude hurá akce. Co mě čeká tentokrát?
Já: „Aleno, jen ho teda prosím popros, aby toho co nejvíc poschovával – jak jsme se bavily, nejlépe do krabic, aby se s tím během focení vždy dalo šoupnout do chodby. Obrazy jsou ok, jenom všechny drobné předměty ze země a ze stolů. V kuchyni pokud možno, aby byla prázdná linka a žádné věci na lednici (ani magnety a pohledy). Přivezu ještě svoje dekorace, kdyby bylo třeba něco doladit.“
Alena: „Děkuju, přepošlu mu to, co píšeš.“
Moje nervozita stále neopadá.
18. března 2014
Já: „Hele, a co ten nájemník? Je v pohodě? Nemá s tím vyklízením do krabic problém?
Jde o to, že jsme obě v dost silném časovém presu a pokud mají být fotky pěkné, chce to čas, tak abychom tam první dvě hodiny ještě nepobíhaly a neuklízely. Navíc mu to nemusí být příjemné.“
Alena: „Neboj, je to s ním domluvený. Překopírovala jsem mu tvé zadání a zdůraznila, ze až na 10 h dorazíš, musí to už být připravené na focení. Potvrdil mi, že dopo bude “muzeum“!“
Večer se na Facebooku objevilo toto:
Alena: I takhle může být můj byt zařízen… hledej skřítka bordelníčka :)) to jsem na to zítra Pavlína Glacnerová zvědavá 😉
a toto:
Kromě toho, že focení mělo probíhat až pozítří, moje nervozita opět vzrostla.
20. března 2014
V deset hodin jsme byli všichni na místě. Alena přivedla ještě jednoho aktuálního zájemce. Je to prý kamarád, tak mu trocha toho zmatku a pracovího nasazení nebude vadit.
Ve dveřích nás vítá snad dvoumetrový “cool týpek“, zhruba tak stejně starý jako my. Představuje se mi jako Petr. Za ním je předsíň plná krabic. Začíná to slibně.
Jdu do ložnice a zírám s otevřenou pusou na perfektně ustlanou postel. V obýváku zbyl jen nábytek a na stole jen několik, panebože, přesně skvěle nápaditě vybraných dekorací. Kuchyň bude třeba ještě trochu poladit, ale mé zadání je v podstatě splněno beze zbytku. Alena provází zájemce, Petr mírně nervózně prochází z jednoho pokoje do druhého. Konečně je taky někdo víc nervózní než já.
Vlastně já už nejsem, já začínám kmitat. V ložnici trochu poladit umístění křesílka, závěsy, skříňku s knihama a s laskavým dovolením Petra naaranžovat jeho “prkna“.
Zhruba v 10,45 h se loučí potenciální zájemce a já už se pouštím do obýváku. Alena krmí a ukládá k spánku svou roční dcerku. Hned na to se pouští do konečného vyklizení kuchyně, přesně ví, co a jak. Petr už je klidný, přesouvá se svým laptopem do ložnice a já za ním zavírám dveře. Potřebuji, aby bylo na fotkách vidět, jak jsou pěkně zrenovované.
V 11,50 h mám hotový obývák. Spolu s Alenou dekorujeme kuchyň. Přichází Petr, že musí odejít, ale že to nevadí, ať klidně děláme dál, Alena má přece klíče, tak při odchodu zamkne. Přemýšlím, jestli je vážně tak v pohodě nebo to jen maskuje. To, co jsme mu právě udělaly s kuchyní, bude dávat hodně dlouho dohromady, my na to už nemáme čas. Fotím jako zběsilá, Alena se snaží hlídat dcerku, která se už vzbudila a důkladně zkoumá obsah krabic v předsíni.
Uf, asi ve 12,30 h jsem hotová. Předsíň a příslušenství už nestihneme. Nedá se nic dělat, musím letět do Letňan a Alena domů.
Ve 22,17 h odesílám Aleně mail s kompletní sadou fotek.
21. března 2014
Ráno Aleně visí na Facebooku toto:
Co dodat. Vím, co je to funky music, dokonce jsem se nedávno dozvěděla, co je to funky jídlo. Tak pokud to nevíte, tohle byl podle mě zatraceně Funky Home Staging!
Mějte se ukázkově,
Pavlína
P.S. Byt už je pronajatý! Viď, Alčo?
