Domácí mazlíčci

Home Staging se začíná etablovat na českém trhu a většina realitních makléřů alespoň částečně tuší, v čem může dobrý a profesionální homestager napomoci jejich snaze prodat rychle a výhodně.
Ráda bych se dnes dotkla tématu, které nebývá příliš oblíbené při pohovoru s klientem, a proto bývá většinou vynecháno. Zcela logicky, mohlo by se totiž osobně dotknout majitelů. Jednou z výhod, proč spolupracovat se šikovným homestagerem, může být i to, že dokáže majitele nemovitosti velice taktně a přitom věcně instruovat v záležitostech, které se mnohým z nás mohou jevit jako naprosto nepodstatné.

Kolik členů má Vaše domácnost? Dva, tři, čtyří? A nezapomněli jste na někoho?

Akvarium s rybičkamiA co zvířata? Žijí s námi, jsou živá, dělají nám společnost, radost i starosti. Zvířata chovaná v domě měla a v mnoha případech stále mají svůj praktický účel, tedy hlídat, chytat myši, mouchy, snášet vejce a dávat nám maso a mléko, atd.
Já žiju v Praze, téměř v centru, zvířata chová, dovoluji si odhadnout minimálně 30% mých sousedů a pochybuji, že z některého výše uvedeného důvodu. Mnozí z nich vlastní i více zvířat najednou. Já mám také psa a velice ho miluji. Přesto dokážu pochopit, že ne všichni z nás, jsou milovníci zvířat.

Zamysleli jste se někdy nad tím, že by fakt, že ve Vaší domácnosti žije zvíře, mohl ovlivnit prodej Vašeho domova? Pojďme se na to podívat střízlivě a prakticky. Pominu-li téma pachů, které se však netýká jen pachů způsobených zvířaty, a kterému se hodlám podrobněji věnovat v některém z dalších příspěvků, jsou zde však také faktory, do kterých se jako majitelé svých miláčků málokdy dokážeme vcítit. Existují lidé, kteří se určitých druhů zvířat bojí. Nebo štítí, nebo jim jich je zavřených v bytech líto, nebo prostě nemají zvířata rádi. Tečka. Přesto byste jimi nepohrdli, pokud Vám nabídnou, že si Váš dům nebo byt ihned rádi koupí za cenu, kterou jste navrhli, že?

Náš pes je velice „vítací typ“, to znamená, že rád skáče na každého, kdo se jen objeví ve dveřích. Mnoho žen však nosí silonové punčochy a muži tmavé kalhoty, kterým jistě psí drápky a chlupy neudělají zrovna dobrou službu. Nemluvě o vlčákovi, který „vítá“ již jen svou přítomností za brankou zahrady (na podzim a v blátě). Představte si, co udělá přítomnost kočky v domácnosti s alergickou návštěvou. I ukřičený papoušek může vnést do konverzace o přednostech bytu svůj vliv. Teprve nedávno jsem zaregistrovala, kolika lidem v mém okolí připadají odporné myši, tzn. i křečci, morčata a krysy. A mám kamarádku, která když vidí hada třeba jen v televizi, zavírá raději oči. Musím se přiznat i já, že když jsem šla nedávno pracovat do bytu jedné své klientky, o které jsem věděla, že doma chová pavouky a štíry, požádala jsem ji, aby si „miláčky“ odstěhovala už do svého nového domova.

Existuje jedna výjimka – akvárium s rybičkami. I zde však platí striktní pravidla a omezení: akvárium může plnit krásnou dekorativní funkci, je však třeba, aby mělo vhodnou velikost a osvětlení, bylo umístěno na správném místě a hlavně, aby bylo naprosto čisté a všechny rybičky zdravé!

Prodáváte-li svůj domov, ve kterém stále ještě žije celá Vaše rodina, a chcete-li ho výhodně prodat, neměli byste před tímto tématem zavírat oči. Naopak, bylo by velice vhodné podniknout maximum pro to, aby zájemce odcházel jako kupec! A ne každý zájemce musí sdílet Vaši chovatelskou vášeň.

Pokud je to jen trochu možné, odstěhujte své miláčky na alespoň nezbytně nutnou dobu na prázdniny, nechte je pohlídat příbuzným, kamarádům a pod., odstěhujte je na Vaši novou adresu nebo na chalupu, případně jim vymezte tu část domu, která nebude hlavní částí prohlídkové trasy (garáž, technická místnost, dílna). V každém případě se snažte, aby byla přítomnost zvířat v domácnosti co nejméně znát.

A pokud jste realitní makléř, nezapomeňte se na mne obrátit, těším se na spolupráci!

 

Květiny – část první

 

Vánoční kaktus

Tento příspěvek je označen, jako první část, protože nevím, jak pro Vás, ale pro mne jsou květiny naprosto zásadní součástí útulného interiéru. Ale vlastně i exteriéru. A to jak živé, tak pozor – i umělé! Tématu umělých květin se hodlám věnovat však v samostatném příspěvku někdy jindy.
Nehodlám zde odborně rozebírat jejich dekorativní funkci. Podělím se s Vámi však o svou osobní zkušenost.

Já květiny miluju. Když mám čas, ráda o ně pečuji. Čas mám však jen někdy a nepravidelně, tudíž květiny v mém domově mají svá šťastná období a bohužel i období, kdy jich i několik najednou putuje i s květináčem do popelnice. Vždy, když doba strádání pomine, vypravím se na velký nákup a zásobu zelené doplním.
Existují však rostliny, které v mé domácnosti přežily naprosto všechno a někdy mám pocit, že i kdybych jim ustřihla stonky v úrovni květináče, okamžitě jim vyrazí nové, a kdybych je snad vyhodila, doplazí se k nám domů zpátky.

Jednou z nich je Vánoční kaktus neboli Schlumbergera. Znáte ho? To je prostě nesmrtelná květina. Nejednou jsem o něm slyšela, že ho někdo zdědil po babičce. I já k němu kdysi přistupovala s předsudkem, že jde o nemoderní květinu, a představou, že to jsou taková divná zelená chapadla, která visí v zatuchlém pokoji vybaveném nábytkem z třicátých let.

Asi před sedmi lety jsem si vzala k nákupu někde v supermarketu už před pokladnou malý kalíšek s roztomilou malinkou květinkou, která byla obalená červenými kvítky. Bylo to před Vánocemi, barva se mi hodila jako dekorace a cena byla někde na úrovni jedné lahve Coly, která má v tomto období vždy tak silnou reklamní kampaň, že bych i já nejradši podlehla, problém je v tom, že Colu prostě nepiju. Usoudila jsem, že květinku Vánočního kaktusu nechám, aby zdobila mé okno v období Vánoc, a až odkvete, umístím ho na nějaké nenápadné místo, dokud nezajde – já totiž živou a zdravou květinu nedokážu vyhodit… Tak se také stalo, až na to, že kaktus ne a ne zajít. V létě mu dokonce narostly nové články, přežil období naprostého sucha v době naší dovolené a období pod vodou, kdy ho v čase mé nepřítomnosti hojně zaléval můj manžel, který má vždy obavu, že nesplní svou úlohu slaměného vdovce, pokud mi „uschnou kytky“.
Těsně před dalšími Vánocemi vykvetl znovu. A ještě krásněji! To už ho začaly obdivovat i moje návštěvy a kaktusu se dostalo reprezentativnějšího místa. Když v tom stejném období začal kvést podruhé ještě před Velikonocemi, říkala jsem si, že tentokrát ze sebe vydal maximum a v létě půjde stoprocentně do popelnice.

Jistě už tušíte, kam tím mířím. Můj Vánoční kaktus za ta léta v mé domácnosti vyrostl v relativně velkou rostlinu, přežil několik rekonstrukcí a s tím souvisejících nánosů malty, malby i prachu a čistících prostředků. Zažil místa u stropu, téměř bez zálivky, temné a vlhké kouty koupelny, nebezpečné zóny dosahu našeho psa i dětí…
Poslední dva roky ho už hýčkám, protože si to zaslouží. Má své stálé slunné místo na okně a když přijde jeho doba, vystavím ho na nejlepším místě v obývacím pokoji, aby ho mohl obdivovat každý. Perfektně zahajuje sezónu vánočních dekorací a nejednou se stalo, že mi v návalu práce a jiné činnosti připomněl, že Vánoce se blíží.
Letos už se pomalu blíží Velikonoce a kaktus začal podruhé kvést, jak je jeho zvykem. Mým zvykem se stalo ho vždy v době květu vyfotit. Tady ho tedy máte!

IMG_2814